Ačkoliv je Bhagavadgita většinou čtena jako samostatné dílo, objevuje se púvodne v rozsáhlem staroindickém epose Mahabharate. Vypráveni Mahabharaty vedou až do současného věku Kali. Bylo to před přibližne 5 000 lety, na počátku Kalijugy, kdy Sri Krsna přednesl Bhagavadgitu svému oddanému přiteli Ardžunovi.

K jejich rozhovoru - jednomu z největšich filozofických a náboženských dialogu - došlo ve chvíli, kdy se znepřátelena vojska dvou spříznených rodu chystají střetnout. Na jedné strane stáli Dhrtarastrovi synové, Kuruovci, a na druhé strane stáli jejich bratranci, synové Panduovi, Panduovci.

Dhrtarastra a Pandu byli bratři. Oba se narodili v Kuruovské dynastii, která pocházela od krále Bharaty, dávneho vládce Země, od jehož jména pocházi i název Mahabharata. Starši bratr Dhrtarastra se narodil slepý a tak byl trun, který by mu jinak patřil, predán Pandovi.

Pandu předčasne zemřel a jeho pět synú - Judhisthira, Bhima, Ardzuna, Nakula a Sahadeva - se dostalo pod ochranu Dhrtarastrovu, který se také dočasne ujal královského žezla. Sto synu Dhrtarastrovych a pet synu Panduovych vyrústalo společne. Pod vedením moudreho brahmana Drony pronikli do všech tajú válečnického umění a od praotce rodu Bhismy se jim dostalo duchovního poznáni.

Synové Dhrtarastrovi, a hlavne nejstarši Durjodhana, však Panduovce nenávideli a závideli jim. Slepy Dhrtarastra chtěl, aby jeho synove zdedili královsky trún a Panduovcum nepřal.

Durjodhana s Dhrtarastrovym svolením nejrúznějšími zpúsoby osnoval záhubu Panduovcú. Jen diky pozorne péči strýce Vidury a bratrance Krsny dokazali Panduovci všem úkladum o život uniknout.

Krsna není obyčejný člověk, ale samotný Svrchovaný Pán, který sestoupil na Zemi v královske dynastii. V teto roli prince byl bratrancem Pandovy manželky Kunti (Prthy), matky Panduovcú. Stal na strane Panduovcu jako příbuzny i jako věčný udržovatel náboženství a vždy jim pomáhal a poskytl jim ochranu.

Durjodhana nakonec vyzval Judhisthiru ke hre v kostky, aby ho mohl pripravit o královsky trún. Podvodným zpúsobem vyhral nejen veškere poklady, celou řísi a osobní svobodu Panduovcu, ale i jejich věrnou manželku Draupadi, kterou se pokusil věřejne svlěknout donaha před všemi princi a králi. Sri Krsna ji zázračným zpúsobem před zneuctenim zachránil, avšak podle pravidel prohry se meli Panduovci odebrat na trináct let do vyhnanství.

Kdyz se Judhisthira a jeho bratři, doprovázeni věrnou Draupadi, vrátili domú, opravnene požadovali své království. Durjodhana však zlostne odmítl. Kdyz Panduovci zmenšili svúj požadavek a prosili pouze o pět vesnic, aby mohli sloužit lidu, k čemuz byli jako ksatrijove zavázani, Durjodhana povýšene odvětil, že jim nedá ani takový kousek země, do jakého by bylo možno zapichnout jehlu.

Prestoze byli Panduovci velice mírni a trpěliví, zdalo se, že válka je neodkladná. Vladári na celé Zemi se pripojili k jedné či druhé strane. Sri Krsna se osobne ujal ulohy posla a odešel k Durjodhanovi, aby vyjednal mír. Ale když ani týto pokusy dosáhnout smíru nepřinesly žádny výsledek, válka byla jista.

Panduovci byli lidé vysokých morálnich kvalit a vědeli, že Krsna je Nejvyšši Osobnost Božstvi, zatímco bežbozní Kuruovci Jeho postavení neúznavali. Krsna slíbil, že se boje osobně jako válečník nezúčastni, ale že jedna strana múze použit Jeho vojenských sil a druhá múze využít Jeho přítomnosti jako rádce. Durjodhana, politicky génius, se rozhodl pro Krsnovu armádu a Panduovci stejne dychtivě přijali Krsnovu osobní pomoc.

Tak se Krsna stal Ardzunovym vozatajem. Bhagavadgita začína v tomto okamžiku - obe nepřátelska vojska stojí tváři v tvář na bitevním poli, vzduchem zni troubení válečnych lastúr a Dhrtarastra se nedočkavě ptá svého komorníka Sandzaji: ,,Co delají?`` Bitva začína.